Životopis

Jan Biały se narodil 16. června 1897, v Krakově. Jeho otec byl právník, matka Jadwiga rozená Szymoniak pocházela z učitelské rodiny. V říjnu 1916 byl odveden do rakousko-uherské armády a sloužil u 57. pěšího pluku. V období od 1. ledna do 15. března 1916 byl zařazen do školy důstojníků v Opavě, poté se vrátil k pluku a v počátcích s ním šel na ruskou frontu. Od 10. října 1916 sloužil na italské frontě, kde velel četě. Dne 1.listopadu téhož roku byl zajat a v zajetí strávil více než dva roky.

Po skončení bojů a obnovy svobody, na začátku listopadu 1918 se připojil k "modré armádě" Generala Józefa Hallera. V roce 1920 bojoval v polsko-bolševické válce jako velitel roty u 48. pěšího pluku.

V květnu 1930, během letecké show v Katovicích měl nehodu při provádění prvků v malé výšce. Utrpěl vážné zranění a jeho léčení a rekonvalescence trvala dlouho. Již nikdy se nevrátil do stíhačky. V roce 1935 převzal velení 21. frontové squadrony a poté 26. squadrony doprovodné. V roce 1938 absolvoval výcvik na Vyšší odborné škole letectví ve Varšavě.

Po vypuknutí války byl velitelem Dyon Bomber II Light, vyzbrojený průzkumným bombardérem PZL.23 "Karas". Několikrát se zúčastnil letů na průzkum i bombardování. 7.září po splnění bojového úkolu byl napaden třemi německými stíhači Bf 109.Při provedení čelního útoku sestřelil němcům jednoho Messerschmitta. Po sovětské agresi 17. září 1939 se dostal do Francie přes Rumunsko a Bejrút.

Po kapitulaci Francie se přes Maroko dostal do Glasgowa. Školil se v RAF Blackpool, následně byl převelen do RAF Bramcote, kde byl jmenován jako první velitel 304.perutě . Jednotka se školila nejprve na lehkých bitevních bombardérech Fairey Battle, poté na dvoumotorových Wellingtonech IC. Fukci vykonával od srpna 1940 do prosince 1940, kdy opustil peruť v důsledku neshod s jeho poradcem RAF jménem S / Ldr William M. Graham.

Poté byl přidělen jako styčný polský důstojník k 25 Flying Training Group (25 výcviková skopina). Vzhledem k tomu, že Bialy ještě chtěl létat v boji, na jeho vlastní žádost byl přidělen k 304 peruti a jako druhý pilot začal bojově létat nad oceánem při hledání ponorek. Během jednoho z letů s kapitánem Ladro, byl jejich letoun napaden čtyřmi německými dvoumotorovými Ju 88. Během boje byl Bialy lehce zraněn šrapnelem do nohy. Po 59 minutách boje Němci odletěli, pravděpodobně kvůli nedostatku paliva. Tento boj byl nejdelší, vyhraný bombardérem v potyčce s nepřítelem.

V polovině roku 1943, začal výcvik na SOE (Special Operations Executive) ve Skotsku. V říjnu 1943 byl poslán s podřízenou skupinou letců, do zvláštní jednotky britských nepřátelských letadel 1426 Enemy Air Flight. Polští piloti byli školeni v pilotáži německých letadel He111H, Bf 110C a Ju 88A. Doufali, že prostřednictvím této přípravy po vniknutí skupiny pilotů do své země, budou moci používat zabranou německou techniku v akcích proti Německu během plánovaného povstání. Konečně 5.11.1943 Bialy vstoupil národní armády a přijal pseudonym "Kadlub". V polovině března 1944 byl přesunut do Itálie. V noci ze dne 27 na 28. dubna 1944, spolu s dalšími třemi muži, se přesunul do blízkosti ublinu. 2.02.1945 pro příslušnost k armádě, byl zatčen NKVD

Po válce se usadil v Bytomi. V roce 1952 byl zatčen a uvězněn za několik měsíců bezpečnostními službami. Plukovník Jan Bialy zemřel dne 2. října 1984, ve věku 87 let. Je pohřben na farním hřbitově Mater Dolorosa, v Pekařské ulici v Bytomi.

Jan Bialy byl jeden z nejstarších polských bojových pilotů (poslední let vykonal v 46 letech) během druhé světové války. Pro srdnatost na bitevním poli byl vyznamenán Stříbrným křížem Řádu vojenské ctnosti, třikrát Křížem za statečnost, Zlatým křížem za zásluhy s meči a Stříbrným křížem za zásluhy.